Hola compañeros – část I.

Zdola nahoru
0 komentář

Pokračování cesty z NYC.

Farewell to NYC aneb drsní hoši v akci!

Je 5 hodin ráno a já se probouzím v našem přechodném harlemském bytě. Nehledě na poslední 3 dny strávené pochůzkami po NYC a veliké únavě nemůžu spát. Připisuju to tomu, že se nemůžu dočkat dalšího cíle cesty – dnes letíme do Portorika.

Nejdřív je ale nutné pouklízet byt. Ať nás Olina, naše ruská hostitelka, nemá za prasata. Takže umýt všechny panáky, skleničky, vylít nedopité pivo ze včerejška, vyhodit obaly od chipsů… Ono to vlastně vypadá, že jsme až tak unavení včera nebyli. Každopádně mám hotovo, už se jen sbalit a můžeme vyrazit na letiště.

Před barákem čekáme na Lenku a Paliho, a tak si se Štěvem krátíme chvilku u první ranní cigaretky. Bavíme se o tom, jak gangstersky to bude vypadat, až budeme jednou říkat, že jsme bydleli v Harlemu.  No prostě drsné řeči drsných hochů! A tu najednou mě někdo klepe po rameni, skáču tak metr dvacet do vzduchu. Téměř jsme se leknutím posral, vážení! Otáčím se a tam stojí mladý černoch, překvapeně se na mě dívá, co to jako vyvádím, a v klidu se ptá, jestli nemám zapalovač. Jak to popsat… drsnost je prostě ve mně!

Po mojí slabší chvilce se metrem a vlakem dostáváme na JFK letiště, sedáme do letadla a za 4 hodinky klidného letu, kolem 1 odpoledne, přistáváme v Portoriku. Nevelký ostrov v Karibském moři nacházející se východně od Dominikánské republiky a Kuby. Známy především bílými plážemi, tyrkysově modrým mořem a RUMEM. Myslím, že se nám tady bude líbit!

Problémy v ráji

Ubytováni jsme u našeho kamaráda Braňa a jeho ženy Mirky, kteří tady už zhruba rok pracují pro centrálu HP. Bydlí na severozápadě ostrova ve městě Isabela. Mezinárodní letiště, kde jsme přistáli my, je na opačné straně v hlavním městě San Juan, proto si v půjčovně chceme vzít auto. Problém ale je, že naše embosované debetní karty, o kterých nám všichni, včetně Braňa říkali, že nám na půjčení budou stačit, nestačí.

Marně se snažíme kluky v autopůjčovně přesvědčit, že peníze nejsou problém, na stůl taháme poslední ušmudlané dolary, auto nám prostě bez kreditky nepůjčí. Některé věci si za peníze nekoupíte, na vše ostatní je tady Braňo a jeho mastercard! Voláme tedy o pomocnou ruku na západ. Braňo s Mirkou sedají do svého auta v Isabele a z druhé strany ostrova míří za námi.


lenka s peniazmi

Vše špatné je na něco dobré! Díky naší nepřipravenosti jsme získali neplánovaně 3 hodinky v San Juane. A tak jme našli první sympaticky vypadající hospůdku s terasou, kde jsme se všemi našimi věcmi zakempili. Objednali jsme první portorické burito, k tomu samozřejmě nesmělo chybět hodně vychlazené pivo, a čekali jsme na záchranu.

Pak už to šlo jedna báseň. Po asi 4 pivech dorazili Braňo s Mirkou. Díky nablýskané kreditce mastercard už s půjčením nebyl nejmenší problém a tak asi v půl 6 odpoledne sedáme do naší nové drsné červené káry (Kia RIO sedan) a vezeme své ctěné půlky vstříc západu slunce k novému dobrodružství.

Po 3 hodinách divoké jízdy (byla fakt divoká, ne ovšem naším přičiněním, ale řidičskými zvyky Portoričanů, se konečně dostáváme do Isabeli.

Salud!

ISABELA – Nádherné malé město na severozápadním pobřeží země s barevnými domky. Ve středu města se nachází náměstí, kde se každý večer setkávají starší pánové na partičku šachu. My bydlíme na bytě u Braňa a Mirky v komplexu na kraji města, vybudovaném jako letní byty pro americké turisty, kteří tady v hojném počtu tráví své dovolené.

Byt má 3 ložnice, veliký obývák s kuchyní, 2 koupelny. Vypadá to tedy, že se tady vejdeme.



Skládáme na bytě naše věci, otevíráme poslední zbylou flašku Jacka a připíjíme na přivítanou. Divíme se ale, proč s námi nechce pít i Mirka?! Až z ní nakonec vyleze, že nemůže, protože by se to nemuselo líbit tomu malému Portoričanovi, co v ní roste. Máme tedy dvojnásobný důvod pro pití, a tak jsme to vše řádně oslavili.

Jak nám to hned pěkně začíná, že? Jsem zvědavý, co nám přinesou další dny.

Všude samá playa…

Po prvotních malých problémech s půjčením auta a cestě do Isabeli, jsme konečně tady a začíná naše portorické dobrodružství.

Je ráno první den u Braňa a Mirky a společně plánujeme, co budeme dělat. Nadržení na koupaní v moři nás Mirka bere na první pláž, která se nachází rovnou za branami komplexu, kde bydlíme.

Nádherná bílá pláž, kde kromě nás není nikdo! Zase se potvrzuje, že cestovat mimo hlavní turistickou sezonu je perfektní nápad. Všichni se rovnou vrháme do asi metrových vln a užíváme si první plážový den. Určitě to všichni znáte, ten pocit, kdy poprvé po dlouhém čase dorazíte k moři a neumíte se ho nabažit. Tyto pocity jsme právě zažívali i my.

Odfoť ma jak robím stojku.
Števo

řekl Števo Lence a šel dělat takovou tu stojku na kraj pláže, kde už moře jenom mírně dopluje. Fotky vypadají supercool, akorát si pak musel Števo koupit nové slunečné brýle… nevadí, však peněz máme jako máku!



Playa tu, playa tam, asi tak nějak by se dal popsat náš následující program na několik dní.

Po prvním setkání s karibským mořem sedáme do auta a vyrážíme dál na západ ostrova. Mirka nám říká o všech plážích, které nás cestou čekají, a my se nemůžeme dočkat.



Pokračování zde…

Mohlo by se Vám líbit

Přidat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

This website uses cookies to improve your experience. We'll assume you're ok with this, but you can opt-out if you wish. Accept Read More