Hola compañeros – část III.

Zdola nahoru
0 komentář

Tenkrát na východě

Braňa i Mirku máme rádi, a tak jsme jim zhruba po týdnu dopřáli chvilku pro sebe. Na 3 dny se pojedeme podívat zpátky na východ. Nezůstaneme ovšem na hlavním portorickém ostrově, ale trajektem proplujeme na jeden z dvojice ostrovů na východním pobřeží – Culebra a Vieques.

Po doporučení od Braňa jsme si vybrali menší Culebru. Prý je tam méně turistů a taky lepší pláže na šnorchlování. Vieques má ale jednu perličku, kterou najdete jenom na několika místech na planetě – svítící plankton! Takže určitě taky stojí za prozkoumání.

Ještě je tma, když hodně, hodně brzo ráno vyrážíme z Isabely. Po 3,5 hodinách jízdy portorickou dálnicí (Števo & Pali RESPECT!) se ocitáme na začátku naší cesty – San Juan. Dočerpáme pohonné hmoty – jak my, tak naše parádní autíčko, a jedeme ještě asi hodinu na východ, do města Fajardo. Odtud jezdí pravidelná trajektová linka na oba ostrovy.

Musíte mít ale nejdřív lístky. Plán byl tedy jasný, jede se do přístavu, abychom se nalodili hned na první ranní trajekt. Plány neplány, nejsme tady jediní a lístků na loď je málo. Takže první trajekt se nekoná, další jede až ve 4 odpoledne, a tak, z ničeho nic, máme na Fajardo celý den.

Kdo seje vítr, sklízí bouři…

Díky rumu i tady funguje naše No stress policy. Řekli jsme si, že máme aspoň příležitost podívat se na pláže východního pobřeží. Vyrážíme tedy na Playa de Fajardo. Pláž OK, počasí dobrý. Koupeme se…. Z ničeho nic se ale zatahuje a do 10 minut hledáme, kam se schovat před průtrží mračen, jakou jsme tady ještě nezažili.



Tohle jsem chtěl vždycky zkusit.
Pali

Pršet přestalo asi za hodinku, opustili jsme naši plážovou budku a směrujeme zpátky do přístavu. Po vydatném dešti je kolem cest hodně kaluží. Řidič Pali se rozhodl, že chce vyzkoušet automanévr,, kdy projede kaluží u cesty tak, aby voda vystříkla co nejvýš. Říkáme mu, ať to radši nedělá. Že prý to jednou zkusí. Rozrážíme už třetí kaluž. Žádnou další už ale nerozrazíme. RIO má defekt! Díváme se na Paliho, ten se dívá na prázdné kolo, říká, že nechtěl :D. Problém se sám nevyřeší, a tak se dáme do práce. Rezerva v autě je! To je super, ale když nemáte žádné nářadí, kterým by šlo píchlé kolo sundat, moc si nepomůžete. Na pomoc ale rychle přispěchali místní kamarádi. Parta 5 chlápků, kolem 100 kilo na osobu, se nahrnula kolem auta. Mluví mezi sebou španělsky. Asi se domlouvají, co s námi udělají. Lenka je hezká holka, tak tu si asi nechá jeden za manželku. Nás nejspíš zapíchnou a po orgánech prodají zpátky do státu. Po chvilce dohadování jeden z chlápků odchází. Ostatní zůstali a smějí se na nás, asi aby nás před smrtí nestresovali. Chlápek se vrací a nese sebou asi metrovou železnou tyč. Takhle jsem si svou smrt nepředstavoval…

Nakonec se smrt nekonala. Lenka si pořád může vzít Števa. Kolo nám kluci, pomocí železného klacku, spravili. I v Portoriku jsme našli pneuservis, kde nám naši dojezdovou rezervu vyměnili za oježděnou plnohodnotnou pneu. Pali byl lehčí jenom o 25 dolarů za výměnu pneumatiku a tohle vše netrvalo déle než hodinku a půl. A jaká story z toho je!

Pak jsme už bez problému došli do přístavu, odparkovali RIO a šli se nalodit.

Za americkými mariňáky na ostrov Culebra

Cesta trajektem je sranda. Vždy a všude. Za málo peněz hodně muziky. Tady to bylo podobné. Půlhodinová plavba a jste na konci. Po zakotvení a vylodění jsme šli na naše Airbnb. Ubytováni jsme byli u mladého manželského páru v zahradním dvorku. Ostrov je malý a pěšky se dostanete kdekoliv. My se rozhodli jako první zkusit oceňovanou pláž Flamengo. I když jsme došli trochu pozdě, pláž je to fakt hezká. Bílý písek s krásně čistou tyrkysovou vodou.

Zajímavostí tohoto ostrova je, že tomu není tak dávno, co byl využívaný americkým námořnictvem jako výcvikové středisko. Můžete tu tak třeba najít tank.

Druhý den jsme se konečně dostali k mému oblíbenému šnorchlování. A že je na co se dívat. Na některých místech je sice do vody horší přístup, co ale uvidíte pod vodou, je k nezaplacení, a určitě stojí za trochu nepohodlí.



Foto ze šnorchlování je bohužel v tak špatné kvalitě, že jsem ho tady radši nedal… pohled to ale byl neskutečný!

Konec dobrý, všechno dobré

Konečně přišel čas i na San Juan. Hlavní město Portorika, leží na severovýchodním pobřeží hlavního ostrova. Krásné koloniální město plné historických budov a 2 velkých pevností.

Castillo San Felipe del Morro se nachází na výběžku do moře. Jeho úlohou bylo bránit vstup do zátoky San Juan před piráty a nepřáteli. Postavená v 16. století, od roku 1961 vyhlášená národním parkem. Neskutečná stavba v neskutečném městě.



Po procházce starým městem nás čekala už jenom cesta do Isabely.

Poslední den jsme trávili na pláži za naším komplexem. Jako by se s námi chtěl rozloučit i ostrov, a tak nám nakonec dopřál i parádní velké vlny, ve kterých jsme se bavili snad 2 hodiny.

Poslední večer probíhal poklidně. Sbalení a ráno cesta do San Juanu na letiště. Bylo vidět, že toho máme dost, a tak cesta letadlem byla v porovnání z cestou z Londýna do NY hodně klidná.

Let do Prahy měl 2 přestupy v Miami a Madridu. Oba proběhly bez jakýchkoliv problémů. Jediné překvapení po příchodu do Prahy bylo, že mě ani Rasťovi nedorazila zavazadla, to už ovšem v Praze člověk moc neřeší. Iberia mi kufr nakonec donesla poslíčkem až domů. Pašovaný rum v ní zůstal celý, a to je to, o co tady v první řadě přece šlo.


PS : rum byl dubové, dřevěné chutě s jantarovou barvou. Moc zajímavý. Moc dobrý. Vypili jsme ho s Luďkem, Dankem a Miškou v jedno hezké slunečné odpoledne v parku na Žofíně. Snad ho příště propašuju víc.

Mohlo by se Vám líbit

Přidat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

This website uses cookies to improve your experience. We'll assume you're ok with this, but you can opt-out if you wish. Accept Read More