Koh Yao Noi – našli jsme náš thajský ráj

Zdola nahoru
0 komentář

Restart v Bangkoku byl příjemný a asi bychom vydrželi restartovat ještě nějakou dobu, ale už nás začaly svrbět nohy a vábit moře. Bylo potřeba rozhodnout se, po jaké trase povede náš thajský „island hopping“. Po pár hodinách kouzlení jsme měli linku Andamanským mořem načrtnutou.

První cíl: Koh Yao Noi. Ostrov, o kterém snad zatím většina lidí neslyšela. Při brouzdání mapou jsem si totiž vzpomněla, že jsem o tomto ostrově viděla šikovné video. Trochu víc googlování a bylo rozhodnuto. O ostrově je celkově k dohledání docela málo informací, případně nejsou velmi aktuální. Většina uvádí, že je ostrov ospalý, neobjevený, klidný, možná i nudný. A to bylo přesně to, co jsme po rušné Číně a Bangkoku hledali. Zarezervovali jsme si ubytování na první tři noci a mohli jsme vyrazit a zjistit, jak je to s tím ostrovem doopravdy.

Z thajských ostrovů asi každý zná Phuket, případně město Krabi. A právě ve stínu těchto dvou celebrit leží oblast nazývaná Koh Yao. Tvoří ji asi 44 maličkých ostrovů, z nichž nejvýznamnější jsou Koh Yao Noi a Koh Yao Yai. Celkem na nich žije kolem 13 tisíc obyvatel, kteří jsou v naprosté většině muslimského vyznání.

Jak se dostat na Koh Yao Noi?

Z Bangkoku jsme se potřebovali nejprve přesunout do Krabi. Přestože většinou u nás vítězí ta dobrodružnější cesta (tj. o něco složitější, ale levnější), tentokrát nám z cestovní matematiky vyšlo, že smysluplnější bude z Bangkoku do Krabi letět. Cena letenky byla jen o něco málo vyšší, než cena za noční bus. Po krátkém letu a s malým zpožděním jsme přistáli v Krabi. Z letiště, které je od města vzdálené asi 10 km, jsme se nejdřív museli dostat do centra.

Do areálu letiště nemá přístup jakákoliv forma hromadné dopravy, tudíž cena za tento kousíček začíná na 100 THB/os. (75 CZK). Už tady bylo potřeba vytáhnout ostré lokty. Hned u východu se na nás totiž vrhli všichni naháněči taxi a expresních autobusů a v ten moment snad neexistovala důležitější otázka než to, kam jedeme. Sice jsem jim měla chuť jen odseknout „co ťa po ťa“ (čejčsky „co tě to zajímá“), ale zatli jsme zuby a se vztyčenými hlavami jsme se vydali mimo areál letiště. Na tvářích výrazy, jako že víme, kam jdeme. Ve skutečnosti jsme jen doufali, že si někde dál od letiště mávneme na songthaew – vozítko, které tady plní funkci veřejné dopravy.



Díky Budhovi stopem

Jožko ještě cvičně zvedl palec na znamení stopu a k našemu velkému překvapení nám do dvou minut zastavila milá paní. Jak to tedy se songthaew je, jsme nezjistili. Během cesty jsme si s paní povídali a ptali jsme se, jestli běžně bere stopaře. Prý ne, ale snaží se být dobrou buddhistkou a pomáhat druhým. Těší nás, že na tento den má díky nám dobrý skutek splněn. Snad se jí bude počítat alespoň za čtyři – vzala dva lidi, krát dva, protože bylo strašné horko. S přáním bezpečné cesty za rodinou vyskakujeme z auta u tržnice, kde si kupujeme oběd. Normálně taková banalita ani nestojí za zmínku, ale tento oběd se zapsal do análů jako doposud nejpálivější jídlo za celou dobu.

Jedeme dál

V Krabi Town je potřeba najít další songthaew, které jede do přístavu. Zastávka je jen místo na silnici na tajemné souřadnici 8°06’07.9’’N 98°54’23.1’’E, kterou jsme zadali do navigace. A vozítko tam skutečně bylo. Za turistickou cenu 100 THB/os. (cena se údajně pohybuje od 60 do 100 THB, záleží na sezóně a hlavně na aktuální náladě řidiče) se my dva, jedna místní inženýrka a pár samostatně cestujících kufrů vezeme do přístavu. Z přístavu Ao Thalane Pier pak jezdí lodě jak na Koh Yao Noi, tak na Koh Yao Yai. Lodě vyplouvají cca 1x za hodinu, v některých časech jezdí speed boat (20 min, 200 THB), v některých long tail boat (50 min, 150 THB). My jsme do přístavu dorazili asi 20 minut před odjezdem speed boat, takže na ostrov jsme přisvištěli v maximální rychlosti při minimálním obsazení lodi (6 lidí celkem včetně nás, kapitána a prvního důstojníka). Od rána v Bangkoku nám tedy k cestě na Koh Yao Noi pomohly tyto dopravní prostředky: metro, autobus, letadlo, stop, songthaew, speed boat a naše vlastní nohy. Na jeden den dobré.



Cha Cha Cha

V přístavu Tha Khao Pier se údajně dají půjčit skútry. Naše ubytování bylo jen pár minut pěšky od mola, tudíž jsme tuto možnost zatím nevyužili. Ubytování v Cha Bungalow bylo skvělé. Pokud znova na Koh Yao Noi, tak zase jedině k Cha. Krásné, prostorné, čisté ubytování, s dobrým vybavením, na kraji džungle a s tou nejmilejší hostitelkou. S upřímným zájmem se o nás starala, zajímala se a snažila se nám poradit, co kde dělat. Už po prvním dni nám bylo jasné, že odsud nás nikdo nedostane, a že si pobyt u milé Cha prodloužíme. Původně jsme se chtěli na pár dnů podívat i na vedlejší Koh Yao Yai, který je údajně ještě méně rozvinutý, pak jsme slevili na jednodenní výlet, a nakonec jsme celých 8 dnů zůstali na Koh Yao Noi. Jak jsme dny vyplnili a jak je to s tou rozvinutostí/nerozvinutostí ostrova?



Život na dvou kolech

V první řadě bylo potřeba ostrov prozkoumat. Cha nám půjčila skútr, který se na následující dny stal naším věrným parťákem, se kterým jsme řezali všechny zatáčky a stoupali do všech (dvou) kopců. Jožkův přirozený talent a moje půldenní ježdění před 3 lety na Filipínách z nás udělaly zkušené řidiče téměř okamžitě. Cha nás uklidňovala, že se nemusíme bát policie, ta je prý na ostrově hodná. Po tom, co jsme viděli, jak si to na skútrech sviští malí svišti (pod 10 let), říkali jsme si spíš, jestli na ostrově vůbec nějaká policie je. Na naše trénování byla hustota dopravy, respektive její řídkost, ideální. Od největšího městečka jsme byli ubytovaní asi 10 km, takže být dočasnými pány dopravního prostředku bylo ideální. Mohli jsme si zajet na jídlo, na pláž, kamkoliv a kdykoliv nás napadlo.

Pláže na Koh Yao Noi

Na východní straně ostrova jsou ty nejznámější pláže, na jihozápadě největší městečko, na západě pobřeží s mangrovníkovými porosty, na severu je přírodní park. Střed ostrova je zaplněný rýžovými políčky a plantážemi kaučukovníků. Na ostrov o rozloze 45 km2 to není málo.

Pláže na ostrově jsou významně ovlivňovány přílivem a odlivem. Nejlepší čas na koupání byl dopoledne, kdy byla hladina moře nejvyšší, a skryla i případné kamení. Pláže a moře tady nepatří k těm z katalogu, písek je spíš zlatý než bílý, přístup do moře je často kamenitý. Moře ale bylo čisté a pláže téměř prázdné. A taky se tady můžete procházet po vodě! Kousek od přístavu Tha Khao Pier je malý ostrůvek, který je od pevniny vzdálený pár stovek metrů. Při odlivu voda ustoupí natolik, že můžete na tento kousek pevné půdy dojít po souši. Ještě hezčí je, když trefíte ten pravý čas, kdy je vody tak akorát, a k ostrovu vede sandbar – úzký pruh písku.



Za koupáním jsme nejčastěji zamířili na Klong Jark Beach. Moc se nám líbilo ještě na Long Beach, která je opravdu dlouhá, a těch pár povalečů se tam téměř ztrácí. Pláž je součástí národního parku, kde je údajně vstup 200 THB (platnost vstupu je 5 dnů), my jsme ale žádného výběrčího nepotkali, a tak to bylo zadarmo. Cesta k této pláži je částečně nezpevněná, ale nic dramatického. Čerstvě po dešti by to ale mohlo vypadat jinak. Díky skútru jsme byli svobodní jako všechny potulné kočky na ostrově a se sympatickou rozlohou ostrova jsme se mohli během jednoho dne vykoupat snad na každé pláži.



Little bit spicy

Nedílnou součástí každého dne byla i pátrací akce s cílem najít něco dobrého do bříška. Kde ulovit ty nejlepší snídaňové speciality ví Jožko, na ranní výpravy se vydával sám. Snídaně na terase našeho bungalovu byly ty nejlepší snídaně za celou naši dosavadní cestu. Tak lehko se na ně zvyká… V čase oběda jsme naši pozornost většinou rozdělovali mezi tři místa, z nichž jsme si asi nejvíc oblíbili jídelnu u dvou sester. Vařily výborně, ceny byly super a ještě se s nimi dalo zavtipkovat o pálivosti našeho obědu. V blízkosti našeho ubytování moc možností nebylo, ale díky pravidelným cestám do města jsme alespoň sbírali potřebné motozkušenosti.

Odpoledne se voda v moři dostávala na své minimum, takže jsme si většinou našli jiný program – omrkli jsme vnitrozemí s rýžovými políčky a kaučukovými plantážemi, mangrovníky na pobřeží, objeli ostrov kolem dokola nebo se utíkali schovat před bouřkou. Takto dny příjemně plynuly, bylo co dělat a zároveň i to nic nedělání bylo super. Abychom nezlenivěli, půjčili jsme si na jeden den kajak, že teda protáhnemety naše svaly. Tato sranda se nakonec zapsala do našich deníčků tučným písmem nejen kvůli následné bolesti paží.

Kajakáři v kajaku



Z přístavu jsme vyrazili směr severní strana ostrova. Dělali jsme si pravidelné přestávky na koupání téměř na každé pláži, kolem které jsme pluli. Cítili jsme se jako Robinsoni. Přijít na opuštěnou pláž má svoje kouzlo, ale připlout tam, to má teprve styl! Sice ruce necítíme už po pár hodinách, ale co. Naštěstí jsme oba docela tvrdohlaví, takže jsme vytrvale pádlovali dál. Na naší osvěžovací zastávce v Mankei Bay se Jožkovi podařilo rozříznout si nohu o ostrý kámen v moři. Asi chtěl přilákat nějaké zajímavé krvežíznivé rybky.

S tou tvrdohlavostí jsem nepřeháněla – kousek od nás byl další maličký ostrov. Mise teda byla jasná, zatnout zuby a dopádlovat tam, motivací byl oběd. Protože co vylodění na pláži, ale vylodění na opuštěném ostrově má styl! Od teď je veškerá špinavá práce vyplouvání a kotvení na mě. Pajda si tiše krvácí v lodi, odstrkuju nás od břehu a vyrážíme. Nebudeme si hrát na hrdiny, tento úsek byl nejtěžší a dal nám pořádně zabrat. Ostrov taky nebyl opuštěný, jak se předtím zdálo, společnost nám dělaly další dvě menší skupinky.

Posilněni obědem a s menší ztrátou krve se vydáváme zpět. Pohání nás pomalu se stahující mračna, a tak cestu zpět dáváme bez jediné koupací přestávky. Úbytek entuziasmu je viditelný pouhým okem. Máme dost. Před přístavem ještě nahodíme exkluzivní tempo, jakože pohoda, ale už se těšíme na pevnou zem. A v tomto okamžiku jsme poprvé litovali, že je ostrov muslimský. Nevadí, že nás – respektive mě – budí každé ráno volání k modlitbě v čase, kdy je běžné ještě spát (Jožko to neslyší, proto ráno může pro snídani, já to musím dospat). Ale po takovém výkonu musí jednoznačně přijít odměna a doplnění tekutin v jednom: pivo! Z posledních sil obcházíme všechny obchůdky v okolí a ti nás s úsměvem posílají … k vedlejšímu obchůdku. Ten vedlejší zase k vedlejšímu, ale pivo neprodává nikdo. Dali jsme si ice tea.

Po tomto dobrodružství už nám zbýval poslední den, v průběhu kterého si jen porovnáváme, koho co a kde bolí. Jožko teda vede a já mám novou úlohu: je ze mě vrchní zdravotní sestra. Pokud rána nezačne hnisat, bude to můj úspěch. Pokud začne, bude to Jožkova chyba, a já mu tu nohu budu muset uříznout.



Doporučujeme!

Přestože jsme se na začátku báli, jestli nebude na Koh Yao Noi nuda, opak byl pravdou. Ostrov rozhodně není nepolíbený turismem, to ani náhodou. Jen se místní rozhodli, že se z turistů nepo***. A tak tu vedle sebe existují jak bungalovy, tak domečky místních. Kdo se neživí turismem, má pole s rýží nebo kus kaučukovníků. Pokud chcete, můžete bydlet v luxusním rezortu, chodit na sea food BBQ na pláž a jezdit na 4 island tour. Stejně tak ale můžete bydlet v sympatickém bungalovu, dát si snídaňovou porci mango+ sticky rice za 4 Kč a na motorce si jezdit po celém ostrově (případně se zřídit na kajaku). Žádné párty, v noci byla nejhlučnější džungle kolem nás, a tma byla taková, že byly vidět hvězdy. Určitě by tento ostrov nepadl do noty všem, ale nám se tady líbilo moc. Stačí u cesty natankovat litr žluté limči za 40 THB a už se můžeme na úzké cestě předhánět s holkami v šátcích, co jedou na jedné motorce ve třech do školy (samozřejmě vyhrály). Pokud hledáte moře alkoholu a ohnivé show na pláži, sem nejezděte. Ale jinak doporučujeme všemi deseti. Laťka pro další ostrovy je hodně vysoko.



Mohlo by se Vám líbit

Přidat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

This website uses cookies to improve your experience. We'll assume you're ok with this, but you can opt-out if you wish. Accept Read More