Vysoké Tatry: Kôprovský štít

Zdola nahoru
0 komentář

Je pátek, 4 hodiny odpoledne. Sedím v práci, ale jediné, na co myslím, je, že večer vyrážíme do Tater.

O půl páté to už nevydržím a utíkám domů. S Peťkou přijíždíme domů zhruba zároveň. Balíme poslední věci, chystáme si jídlo na cestu, dobíjíme baterky do foťáku a powerbanky.

Sraz s ostatními máme ve 21:15 na Hlaváku v Praze.

Naivka

Ve 21:00 už stojíme před Sephorou a čekáme na ostatní. Teplá nám pivo, tak ho radši otevřeme a popíjíme. První přichází Luděk (bratranec) s Damiánem (kámoš 1). Chvilku za ním taky Hedu (sestra Peťky) a nakonec se ukáže i Tom (kámoš 2). Sestava je kompletní.

Cestujeme Regiojetem, v lehátkovém vagonu- to abychom se trochu vyspali a zítra měli sílu. Jsem to ale naivka…

Sedíme ve vlaku a vytahuju slivovici od Peťčiného taťky.

Jenom půllitrovku…

…říkal jsem Peťce doma, když jsem vytahoval flašku z mrazáku. To jsem netušil, že podobný nápad dostane i Tom, Hedu a Damián. A tak v kupé sedíme s litrem kořalky a litrem a půl vína.

Když to vidí stevardka, mile nás upozorňuje, že vlastní alkohol je ve vlaku zakázaný. Abychom neporušovali přepravní podmínky, od této chvíle před ní veškerý alkohol poctivě ukrýváme.

Kolem půlnoci si chystáme spaní. První odpadá Hedu a jde spát. Ani nevím jak a proč, ale ostatní se najednou ocitáme v uličce a dopíjíme „natajňáka“ poslední zbytky slivky i vína.

Když už nemáme co ukrývat, jdeme spát. Krásné 4 hodinky spánku uběhly hodně rychle. Je něco před pátou, když vlak přijíždí na nádraží ve Štrbě.

Přestupujeme do vlaku Tatranské železnice a přibližně za půl hodiny vystupujeme ve Stanici TEŽ Popradské pleso.

Odtud už bude jenom po vlastních

Je ještě tma, když vyrážíme na cestu ke Koprovskému štítu. Až k Popradskému plesu jde trasa po asfaltové cestě. U jezera snídáme a pořizujeme první snímky. Zatím jsme tady sami a vychutnáváme si klid a ticho, které tady panuje.



Odtud začíná ta pravá tatranská turistika. Vydáváme se po modré značce Mengusovskou dolinou. Po levé straně se nad námi tyčí vrchy Patria a Satan.

Začínáme zlehka. Cesta od Popradského plesa vede nejdřív lesem, který se postupně mění v kosodřevinu. Mírné stoupání nám vyhovuje. Probíráme různá témata od cest po Číně až po politickou situaci v Česku.

Od rozcestníku Nad Žabím potokem pokračujeme po modré. Červená trasa vede na Rysy, na ty ale až někdy příště.

Po překročení Žabího potoka začíná stoupání narůstat. Na kratičkém jednokilometrovém úseku musíme zdolat téměř 270 výškových metrů. Stoupání končí u malých jezírek – Hincove oká. Tato část cesty nám trvá asi hodinu.

Pro porovnání- celá cesta (5,6 km) od zastávky TEŽ po Žabí potok nám zabrala něco málo přes 2 hodiny (i s pauzou na snídani u Popradského plesa).

Od Hincových ok je to k Velkému Hincovu plesu už jenom kousek. Samotné pleso je obrovské, 740 metrů dlouhé a 370 metrů široké. Největší a nejhlubší jezero na Slovensku je v průměru 270 dní v roce zamrzlé.

Ze západu se přímo z plesa prudce zvedá stěna Koprovského štítu, ze severu Čubrina a Velký Mengusovský štít a z východní strany Východní Mengusovský štít, Hincovy Věže a Mengusovský Volovec.

Impozantní je i pohled na jih do obrovské Mengusovské doliny, která je od kotliny plesa oddělená ledovci ohlazeným stupněm.

Pár desítek metrů se za dalším stupněm nachází druhé z Hincových ples – Malé Hincové pleso.

Trávíme tady asi 45 minut. Svačíme, oddychujeme, vychutnáváme pohledy na klidnou, tmavou hladinu jezera i výhledy do doliny. Jsme tady úplně sami, jenom nás 6 a majestátné hory.



You have to DIG DEEP!

Nejsme ale u konce, i když je náš cíl už nadohled. Abychom ale došli až na samotný štít, musíme se nejdřív vyškrábat do Vyšného Koprovského sedla. Další exponovaný úsek, kde je potřeba hrábnout hluboko do svých sil.

Traverzami se pomalu dostáváme nahoru. Překonáváme hranici 2000 m. n. m. V sedle se zdržíme jenom chvilku a vydáváme se na poslední část trasy.

V sedle odbočujeme na červenou značku k vrcholu. Chodník vede po skalní sutině, pohyb i orientace jsou docela obtížné. Za 40 minut konečně stojíme na konci našeho snažení. Ve výhledu do Koprovské doliny s dvojicí ples nám brání velká oblačnost. Zato pohled dolů na Velké Hincovo pleso je famózní.

Strmé stěny hor vypadají hrozivě. Díváme se po okolních stěnách ostatních štítů a vychutnáváme si každou chvilku na vrcholu.

Trávíme tady ale jenom něco kolem čtvrt hodiny a pak se vydáváme na sestup. Pohyb dolů je ještě náročnější. Dáváme velký pozor, aby se nám nic nestalo.

Cesta dolů zpátky k Popradskému plesu ubíhá pomalu. Všichni bychom už nejradši seděli u piva a odpočívali. Bolí nás nohy, batohy jsou čím dál těžší. Nedá se ale nic dělat, musíme si to došlapat do konce. Po hodině a půl konečně přicházíme k chatě.



Shazujeme batohy ze zad a hned za nimi klesáme na židle taky. Máme toho dost! Tom a Damián nám ostatním nosí objednané pivo a borovičku a všichni jsme rádi, že to máme za sebou. I když jsme zase fyzicky vyčerpání, zážitky veškerou námahu vysoce převyšují a my máme za sebou další skvělý den v horách.

Tak zase někdy příště…


Shrnutí

Délka trasy

celkem = 17,3 km

Mapa –

Popradské pleso (zastávka TEŽ) – Popradské pleso – Hincove plesá – Koprovský štít a zpátky

Profil trasy

Obtížnost

Středně těžká

Čas

8 hodin

Ubytování

Turistická ubytovna Štrbské pleso – cena 24 € (cca 625 Kč) noc/os.

Strava

Vlastní – na cestu bagety, sušenky, voda, večeře v kolibě na Štrbském plesu, snídaně langoš + pivo ze stánku

Doprava

Vlak + TŽ

Praha hl. n. – Štrba (Regiojet) = 750 Kč/os. (lehátkové kupé pro 6 osob, low cost 379 Kč/os.)

Štrba – Štrbské pleso = 1€/os. (cca 26 Kč/os.)

Štrbské pleso – Štrba = 1€/os.

Štrba – Praha hl. n. (ČD – Pendolino, vč. místenky) = cca 600 Kč/os.

Náklady celkem

2800 Kč/os. (včetně piva a jídla v restauraci + snídaně z obchodu)



Mohlo by se Vám líbit

Přidat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

This website uses cookies to improve your experience. We'll assume you're ok with this, but you can opt-out if you wish. Accept Read More