Krkonoše část II. Hlava v oblacích

Zdola nahoru
1 komentář
Detské kameny_krkonoše

Budím se těsně po páté. Peťka spí, a tak si do mobilu zapisuju zážitky ze včerejška. To abych, až budu psát tento článek o měsíc později, na nic nezapomněl.

Snídaně je až od 8, což je pro nás trochu pozdě. Raději bychom vyrazili kolem 7. Ale když už jsme si ji za ty peníze museli zaplatit, nechce se nám na ni nejít. Díky tomu mám trochu času promyslet naši dnešní cestu.

Na internetu si čtu různé varianty, kam dál pokračovat. Peťka se probouzí kolem 7 a do půl 8 se ještě válíme v posteli. Pak se jenom rychle zabalit, umýt a jde se snídat.

Vyrážíme

Po doplnění paliva vyrážíme a vracíme se po modré zpátky na hřeben. Na vrcholu se stáčíme na východ a tam, kde jsme včera skončili, dnes pokračujeme dál. Navzdory tomu, že jsme z chaty vyrazili až o půl 9, pořád jsme tady úplně sami. Pro mně jednoznačně nejlepší pasáž celé cesty. Slunce krásně svítí, nebo modré, jenom sem tam nějaký bílý mráček. Kolem nás nikde nikdo a tak si šlapání plně užíváme. A dobře jsme udělali. Nebude to totiž trvat dlouho a sami rozhodně nebudeme.


muzske kamany

Sněžka v dáli

První zastávka jsou Mužské kameny. Výrazná žulová skaliska s balvanovými a suťovými poli. Děláme první fotky a pokračujeme dál. Za pár desítek metrů následují Dívčí a Dětské kameny. Podaří se mi vyškrábat se až na vrchol skal a Peťka mi děla zdola úžasné fotky.

Z vrcholu poprvé vidíme na nejvyšší bod naší trasy – Sněžku. Ta je ale zatím pořád daleko. Sestupujeme mírným svahem po chodníku a postupně míjíme první turisty. Dostáváme se k Petrově boudě – budova, která již několik let chátrá, je momentálně v rekonstrukci, a co nevidět bude dokončena. Tady to začíná pořádně houstnout. Potkáváme hodně lidí. Pořád sestupujeme níž. Radostí ale neskáčeme, protože to všechno budeme muset vyšlapat znova nahoru.



Za půl hodinky mineme Špindlerovu boudu. I když tady by se spíš hodilo pojmenování Špindlerův hotel. Se všemi kurty a obrovským parkovištěm pro autobusy je to tady trochu jako pěst na oko. My se zastavujeme u rozcestníku za boudou, kde si dopřejeme dnešní první krátký odpočinek. Když se díváme, co nás čeká, všechny sestouplé metry nás mrzí ještě víc.

Budeme ještě někdy sami?!

Nic se ale nedá dělat, vstáváme a šlapeme směrem k vrcholu Malého Šišáku. Naštěstí jde jenom o krátké stoupání, které máme rychle za sebou. Nohy ale bolí a je už i poměrně horko. Další úsek Peťka doslova letí, a tak předbíháme docela dost lidí. Za chvilku procházíme kolem dalšího skalního uskupení, tentokrát na polské straně – Polední kameny.

Podle počtu lidí to tady vypadá na nějaký bufet. Okolí kamenů je obsypané turisty, co odpočívají a cpou se řízky s chlebem. Nám se takovéto shromaždiště nelíbí, takže jen procházíme bez zastavení.

Tady se ukázalo, že Peťky rychlé tempo a rozhodnutí nezastavovat u Poledních kamenů se nám stoprocentně vyplatilo. Hned o chvilku dál se ocitáme na chodníku sami a sami si taky vychutnáváme pohledy – nejdřív na Velký, a za pár minutek i na Malý stav. Krásná podívána na ledovcové jezera na severní straně Krkonoš.

Pokračujeme dál hezkým rovinatým terénem. Procházíme po dřevěných můstcích, které slouží jako ochrana rašelinišť, nad kterými cesta vede. Dostáváme se na vydlážděný chodník, který nás dovede až pod nejvyšší horu Česka – Sněžku. Se svými 1603 metry se týčí nad ostatní vrcholky. Už z dálky vidíme, že rozhodně nebudeme jediní, kteří se dnes rozhodli na ni vyjít.



Po(s)lední výstup na Sněžku

Po naší cestě hřebenem Krkonoš mám pocit, že Sněžka musí být po Everestu 2. nejnavštěvovanější horou světa. Oba jsme tady byli poprvé a s velkou pravděpodobností to bylo i naposled. Had lidí směrujících nahoru a dolů se tahal, kam se člověk podíval.



Kopec je to moc hezký, v ČR nejvyšší, byla sobota poledne (vím, měli jsme jít jindy, ale bohužel…), hezky, sluníčko, teplíčko. Arogance a sobeckost některých ale nezná míru. Tlačit se před ostatní, jenom abych byl na vrcholu o 2 minuty dřív a nehledět při tom na to, že téměř shazuji ostatní z chodníku. Zastavovat ve středu, protože si chci udělat fotku, křičet, dělat bordel, používat trekové hole jako zbraň… nevím…

Na vrchol je to po červené docela pěkná pařba. Krátká, ale výživná! Nahoře to bylo zajímavé. Výhledy na všechny strany stály zato. Nejvíc se mi líbila Luční bouda na západě a Obří důl na jihu. Strávili jsme tady jenom chvilku, osvěžili se vodou a radši jsme pokračovali dál (fakt je tady hrozně moc lidí, to se ani ten Václavák nechytá).



Už jenom z kopce, Peti!

Původní plán byl, že to ze Sněžky vezmeme směrem do Pece. Uvědomili jsme si ale, že všichni ti lidé (nebo aspoň většina), se kterými jsme stoupali poslední metry na vrchol, a kteří jsou nahoře s námi, jednou právě odtamtud (původně jsem chtěl napsat z tama, aby byla Peťka hrdá, ale to prý není správně česky). A tím pádem se tam asi i budou vracet, přehodnotili jsme trasu, a rozhodli se dál pokračovat po hřebenu a cestu zakončit ve Horní Malé Úpě.

Mé geografické znalosti a logika mě dovedly k myšlence, že z tohoto bodu už nemůžeme jít výš, a tudíž od teď půjdeme jenom z kopce! Nebyla to úplně pravda. Ze Sněžky je to rychlý sešup asi o 200 metrů a pak se pokračuje kosodřevinou po zvlněném terénu. Po cestě jsme si dali oběd hezky pěkně s výhledem na Sněžku, na internetu koupili lístky na bus z Horní Malé Úpy (16:30, 230 Kč/os.) a pokračovali dál.

Výhodou této části bylo, že je tady zase o poznání méně lidí, což nám nanejvíc vyhovovalo.

Posledních 5 kilometrů bylo nekonečných. Některé úseky jdou do kopce poměrně ostře a na konci dne síly rychle ubývají. Nakonec se nám ale podařilo úspěšně dorazit do cíle naší cesty. Dokonce i s asi hodinovým předstihem, a tak jsme ještě stihli zájít do Pivovaru Trautenberk.

Po prvním půllitru, který padl na ex, jsem si druhý pomalinku vychutnal u velice dobré zelnačky. Pak jsem dorazil i tu Peťčinu a šli jsme na bus.

Cesta busem byla hladká. Zkušeně jsem už řidiči nadiktoval čísla sedadel a za 3,5 hodiny jsme zase vystupovali na nádraží na Černém mostě. Pak už jen cesta Prahou domů, kde nás už netrpělivě čekal Tonda s tím, že potřebuje čůrat, a tak musíme ven na procházku…

Nakonec bychom chtěli velice poděkovat Hedušce, že se nám o Toníka ty 2 dny postarala, a my se mohli zase toulat někde po horách.  


Shrnutí

Délka trasy – celkem = 37,3 km (1. den = 15,4 km; 2. den = 21,9 km )

Mapa

Profil tratě

Obtížnost

Lehká

Čas

14 hodin (rozloženo do 2 dní)

Ubytování

Martinova bouda – cena 530 Kč noc/os. (včetně snídaně)

Strava

Vlastní – řízky na oběd, chléb, paštika, salám, pivo, víno, chipsy,

Doprava

Autobus

Praha, Černý most – Špindlerův Mlýn = 195 Kč/os.

Horní Malá Úpa – Praha, Černý most = 230 Kč/os.

Náklady celkem

1400 Kč/os. (včetně piva a jídla na konci cesty)


labsky bul

Mohlo by se Vám líbit

Přidat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

1 komentář

HedPal 28. 7. 2019 - 20:58

Děcka, děkuji za krásné poděkování a zmínku na blogu, jsem slavná! 😉 a krásné promo vína! Jen tak dal!

Odpovědět

This website uses cookies to improve your experience. We'll assume you're ok with this, but you can opt-out if you wish. Accept Read More