Thajský island hopping – pokračování – Koh Lanta, Koh Lipe

Zdola nahoru
0 komentář

Jaké písmenko v abecedě je vám sympatické? Třeba R? Nebo radši B? Nám se očividně nejvíc líbí L, protože našimi dalšími zastávkami po cestě Thajskem se staly ostrovy Koh Lanta a Koh Lipe. Do party jsme k nim přibrali ještě ostrov Langkawi (Malajsie), ale nepředbíhejme.

Přestože na Koh Yao Noi se nám moc líbilo (článek tady), rozhodli jsme se zvednout kotvy. Přece jen, byli jsme zvědaví i na další ostrovy a přišlo nám škoda strávit 30 dnů jen na jednom místě. Z Koh Yao Noi jsme se tedy vydali lodí opět na pevninu. Songthaew nás z přístavu dovezlo až na autobusové nádraží v Krabi Town, kde jsme si za 250 THB/os. koupili lístky na nejbližší „public minivan“. Minivan zaplněný do posledního místečka postupně překonal vzdálenost jak po souši, tak s pomocí trajektu i po moři, a za necelé 3 hodiny nás vyložil přímo u našeho dalšího dočasného domova. Ubytování jsme měli pouze kousek od pláže v Dreamhouse House Apartment.



Koh Lanta

Protože si Jožko přivezl z Koh Yao Noi suvenýr v podobě fajnové rány na noze, pláž pro nás byla na pár dnů mimo hru. Ubytování ale disponovalo bazénem, takže jsme využili alespoň ten. Extra dezinfekce z bazénové chemie se vždycky hodí a nebyl tam písek. Pobyt na Koh Lantě byl trochu poznamenaný tím, jak moc se nám líbilo v naší předchozí destinaci, což s sebou přineslo klasický nešvar: srovnávání. Na Koh Lantě bylo podstatně víc turistů. Resorty, restaurace servírující pizzu a guláš, nevkusné suvenýry, pláž lemovaná bary.



Kde, co, jak

Abychom si o ostrově udělali lepší obrázek, povolila jsem z titulu vrchní sestry půjčení skútru na dva dny, abychom si ostrov trochu projeli. Východní pobřeží nabízí ty nejhezčí pláže – směrem od severu k jihu například Klong Dao, Long Beach, která přechází v Phra Ae, Secret Beach, Klong Nin Beach, nebo Balantiang Beach. Asi nejrušnější jsou první dvě, zkrátka proto, že jsou nejblíže městečku, většině resortů a tím pádem i většině turistů. Nabízí tedy nejvíce možností vyžití přímo na pláži. Můžete se tady najíst, napít, zajít na masáž nebo se nechat tetovat.

Nám nejsympatičtější byla asi Secret Beach – jemný písek, nádherně čistá voda a hlavně trochu stínu díky palmám. Stín si sice oblíbili i mravenci, takže místo na ručník je potřeba pečlivě vybírat, ale kdo by se jim v tom vedru divil, že. Samotný jižní cíp ostrova je národním parkem. Na východní straně se nachází Lanta Old Town. Malé a mírně ospalé městečko, kde se koncentruje většina restaurací a podobných vymožeností této strany ostrova. Pokud si chcete domů přivézt nějaké suvenýry, nabídka je tady zhruba stejná, jako v městečku u přístavu, ale je tady alespoň podstatně míň lidí. Ceny se nám tady zdály taky o něco nižší a celkově byla východní strana ostrova poklidnější.

Koh Lanta se těší nemalému zájmu turistů a tomu také odpovídá místní atmosféra a možnosti. Dovedu si představit, že pro spoustu lidí naplní tento ostrov představu ideální exotické dvoutýdenní dovolené. Mít zázemí resortu, široký výběr restaurací, bary na pláži, ale i možnost zajet si na výlet do národního parku nebo na další pláže, které jsou hezké a rozhodně ne přelidněné.



Koh Lipe



Z Koh Lanty je možné dostat se lodí na různé další ostrovy, např. Koh Ngai, Koh Mook, Koh Libong a spoustu dalších. Dlouho jsme zvažovali, jestli nezměnit plány, ale nakonec jsme se drželi vybraného písmenka v abecedě a po 2 hodinách rychlé, hopsavé jízdy speed boatem jsme vystoupili přímo na bělostné pláži ostrova Koh Lipe.

Ostrov je součástí mořského národního parku. Je to prcek, na délku měří asi 3,5 km a na šířku 2,5 km. Najdete tady tři hlavní pláže: Sunrise, Sunset a Pattaya, na které jsme se vylodili, a kde „parkuje“ ohromné množství lodí. Je bohužel vidět, jak hrozně moc si přál tento maličký ostrov vytěžit ze své popularity.

Všechno je jen pro turisty a běžný život tady neuvidíte, škoda. Veškerý hon na návštěvníky dosahuje maximální koncentrace na tzv. Walking street = ulice, která se táhne středem ostrova od Pattaya beach až téměř k Sunrise Beach. Těsnají se tady vedle sebe hotely, hostely, restaurace, masážní salony, obchody se suvenýry a všichni se předhánějí, kdo má lepší nabídku. Nenechte se splést slovem „walking“ (pěší) v názvu ulice. Není to pěší zóna, v této úzké uličce se mezi tím vším zmatkem a turisty ještě proplétají motorky, které jsou většinou rozšířené o vozík na jedné straně, takže jsou široké zhruba stejně, jako ulice sama. Pozor na nohy…

Jít po této ulici večer je útokem na všechny smysly. Z grilů se kouří, všechno bliká, každý vás oslovuje se svou nabídkou a bezzubá babča dost agresivním způsobem vyřvává všem kolemjdoucím do ucha, že u ní mají Pad Thai za 70 THB. Což je mimochodem cena, na které tady jídla začínají, tedy tak o 20 THB víc, než bylo běžné na předchozích ostrovech. Co nás ale překvapilo víc, byla zrada od zachránce všech návštěvníků Asie: obchodu 7/11. Člověk by čekal, že si řetězec bude držet plus mínus stejné ceny, ale ne, i tady bylo všechno jednou tak drahé.



Jedeme pryč

Koh Lipe je svým umístěním v národním parku populárním pro šnorchlování, potápění a lodní výlety po okolních krásách. Šnorchlovali jsme s 50% úspěšností (Jožkovi netěsnily kvůli jeho námořnickému plnovousu brýle). Na výlet lodí jsme se nevydali, už jsme byli asi moc otrávení.

Ubytování jsme měli zarezervované na čtyři noci a rozhodli jsme se ho už neprodlužovat. Ze všech tří navštívených ostrovů se nám právě tady líbilo nejmíň. Atmosféra jako na Václaváku a nebylo jí kam utéct.

Vzali jsme to alespoň jako možnost doléčit nohu. A vypadá to, že ji nebudu muset odřezávat. Chodili jsme se koupat do vymezeného bazénku mezi lodě na Pattaya Beach a plánovali, co dál. Věděli jsme, že se potřebujeme dostat na malajsijský ostrov Langkawi, odkud už jsme měli koupenou letenku do další země. Přejíždět na další thajský ostrov už nedávalo vzhledem k času moc smysl, takže jsme se rozhodli se s Thajskem rozloučit. Ze 30 dnů, které jsme tady bez víz mohli strávit, jsme využili nakonec jen 21. Umělý svět Koh Lipe z nás tak nějak vysál energii. Do Thajska se ale ještě chceme vrátit, tentokrát na pevninu, na sever. Zemi opouštíme stylově na lodi, na které překročíme hranice do Malajsie.

Přes hranice mokrou nohou

Celý proces byl docela jednoduchý, i když srdce cestovatele dostalo párkrát docela zabrat. Na pláži Pattaya je imigrační úřad, kam je potřeba dostavit se s pasem a lístkem na loď. Úředník vyplní odjezdovou kartičku, sejme otisky prstů, vyfotí si vás a teď pozor – pas si nechá! Pas, to nejcennější, co máme. To, co nikdy nespouštíme z očí, a nenecháváme jako zástavu čehokoliv. Náš poklad je teď (údajně) u úředníků a (údajně) ho dostaneme zpět na lodi. Ve vší úctě k úřadu, který má na podlaze písek, organizace nebyla zrovna nejpečlivější, lidí bylo hodně, lodí několik a už v paralelním vesmíru vidím, jak naše pasy cestují jinam než my. Nezbývá než věřit.



Po dvou hodinách čekání nás odváží maličká loď na větší loď dál od břehu, kde čekáme na další loď. Třetí loď už s námi nabrala směr Malajsie. V průběhu cesty přichází další vtipný moment – pověřenci GDPR ať dál nečtou. Mezi pasažéry kolují dva štosy pasů, každý si může najít svůj, nebo taky jakýkoliv jiný. Nejdřív tedy imigrační řízení pokračovalo tímto stylem, později začalo vyvolávání zemí:

Slovakia?

Tady, prosím.

Dva?

Ne, stačí jeden, díky.

Tak si vyber.

Český pas byl jen jeden. Šťastně jsme se tedy znova všichni shledali. Svatá trojice pas – peněženka – mobil byla zase kompletní. Zbytek cesty probíhal v klidu a v přístavu Kuah Jetty jsme vystoupili asi jen čtyři. Ostatní pokračovali do přístavu Telaga Harbour Marine na západním pobřeží ostrova u populárních pláží. Pod dohledem obřího orla (symbol ostrova) jsme dostali do pasu razítko opravňující nás k 90 dennímu pobytu. Uvidíme, co nám těch 17 dnů, které tady budeme, přinese.

Jeli bychom znova?

Je naprosto bez debat, že nás první ostrov okouzlil, navnadil, nasadil laťku těm ostatním. Koh Lanta nebyla špatná, Koh Lipe byl bohužel propadák našeho island hoppingu. Dokud si tam člověk nezajede sám, tak nezjistí, jestli se mu zrovna tam nebo tam bude líbit, a o tom to je. Byli jsme zvědaví, tak jsme to zkusili, a víme pro příště, že na Koh Lipe se vracet nemusíme. Určitě je naše hodnocení ovlivněné i tím, že po třech týdnech máme pláží dost. A taky tím, že nejsme na dvoutýdenní dovolené, ale na cestách.



Mohlo by se Vám líbit

Přidat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

This website uses cookies to improve your experience. We'll assume you're ok with this, but you can opt-out if you wish. Accept Read More