Vysoké Tatry: Zbojnická chata

Zdola nahoru
0 komentář

Do roka a do dne…téměř

Je tomu skoro přesně rok, co jsme se v partě 6 lidí společně trmáceli ve Vysokých Tatrách. Podařilo se nám vystoupat ze Štrbského plesa kolem Hincových ples až na vrchol Koprovského štítu.

Po této zdařilé akci jsem se rozhodl zorganizovat výlet do Vysokých Tater znova. Pro tentokrát jsem zvolil poněkud ambicióznější plán.

Přechod ze Starého Smokovce přes sedlo Prielomu na Východní Vysokou. Sestup Velickou dolinou kolem Sliezskeho domu s cílem v Tatranské Poliance. Odtud přesun Tatranskou elektrickou železnicí na Štrbské pleso, kde přespíme, a druhý den si už jenom vyběhneme k nedalekému vodopádu Skok.

Islandská vodka a česká slivo

Na výlet jsem přesvědčil 4 lidi. Já, Tom a jeho kámoš Čona vyrážíme z Prahy. Tomova sestra Alice se má připojit v Ostravě.

Sraz máme v Praze na hlaváku. Přicházím první, sedám na zem a čekám na ostatní. Ti za chvilku přicházejí a já rovnou otevírám kořalku, kterou jsem si přivezl z roadtripu po Islandu, který jsme společně s Peťkou objeli před 2 lety (fakt je hnusná, ale aby byla ve vlaku legrace, vzal jsem ji sebou).

Nebudu už o cestě psát dlouho. Zdařile jsem zdolali i slivovici, kterou otevřel Čona. V Ostravě k nám přistoupila Alice a ve 2 ráno jsme zalehli.

Příchod do Tater

Asi si umíte představit, jak kruté vstávání to bylo, když mi v půl páté začal zvonit budík. Do Popradu jsme nakonec dorazili se zpožděním, proto jsme museli čekat na vlak do Starého Smokovce další hodinu. V půl 7 jsme konečně v Tatrách a naše túra může začít.

Vyrážíme

Stoupání je pozvolné, cesta ze Smokovce na Hrebienok je lehká procházka. Dle mého názoru se zubačka za 10 € nevyplatí. My tuto možnost ani nemáme, protože první lanovka vyráží až v 7:30, a další hodinu se nám už fakt čekat nechce.

Po 45 minutách jsme u konečné stanice pozemní lanovky. Odtud pokračujeme dál po červené a za dalších 20 minut přicházíme na rozcestí nad Reinerovou chatou. Zde je křižovatka- vydat se můžete na Zamkovského chatu a dále na Skalnaté pleso nebo na Terryho chatu. Nebo tak jako my, odbočit na modrou značku s cílem na Zbojnické chatě.



Děláme si tady krátkou pauzu na snídani. Cesta pak vstupuje do lesa, což nám docela vyhovuje, protože slunce už začíná pěkně pálit.

Přestávám pít!

Trest za včerejší chlast se dostavil rychle. Všichni fučíme, pot se z nás leje. Já už radši odložil i foťák. Příště piju až na cestě domů!

K mému překvapení se mi ale šlape dost dobře. Zanechávám za sebou Toma, Alici i Čonu a jedu si své tempo. Vycházím z lesa a dostávám se na kosodřevinu s prvním krásným otevřeným výhledem na hory.

Tady se nakonec přinutím zase vytáhnout foťák a cestou pořizuji snímky.



Nahoru, pořád nahoru

Cesta Velkou studenou dolinou je moc hezká. Na jižní straně se tyčí mohutný Slavkovský štít a chodník vede kolem několika vodopádů. To je má záchrana, a kde to je jenom trochu možné, piju vodu přímo ze zdroje. Na mé sucho v ústech není nic lepšího.

Cesta vede přes velké skalnaté sutě a na některých místech je převýšení hodně ostré. Za hodinu a čtvrt se dostávám k poslednímu můstku přes Studený potok. Čeká mě závěrečné stoupání k Zbojnické chatě.

A proč to vlastně děláme?

Že to bude bolet, vidím už odtud. Dívám se ještě zpátky, jestli neuvidím parťáky, ale nikde nikdo, tak začínám šlapat. Přestávky dělám co 20 metrů. Pálí mě stehna, ale pokračuju, ať to mám z krku. Při Vareškovém plesu už nadávám, proč to vlastně dělám. Proč se tady trápím, a pořád lezu někde do kopců. Pak se ale podívám nahoru a jdu dál.

U Dlhého plesa sundávám batoh a chvilku odpočívám. Všechno mě bolí. Má to ale jednou výhodu – alkohol je snad konečně pryč.



Nevěřte nikomu!

Na posledním úseku těsně pod chatou se nedívám na chodník a nechám se vést klukem přede mnou. Jak se ukazuje, kluk se taky nedívá, takže končíme pod vyznačenou cestu někde mezi obrovskými šutry. Tudy se mi fakt nechce. Škrábu se po balvanech zpátky na chodník. Pak už je to na chatu jenom kousek a konečně jsem tady. Celkový čas 2 hodiny. Jsem na sebe hrdý!

První kroky vedou rovnou dovnitř, objednávám si kofolu a pivo. Kofolu dávám na ex u okénka a s pivem si jdu najít hezké místo ven, kde pak čekám na mé spolubojovníky.

Rozkládám GoPro a začínám natáčet. Dělám fotky. Konečně mě to focení i baví. Výhledy jsou úžasné, počasí krásné. Vychutnávám si pohodu a nabírám sílu na další cestu.



Zbytky zdravého úsudku aneb rozumní Češi v Tatrách

První přichází po půl hodině Tom. Fučí podobně jako před chvilkou já. Společně se díváme k sedlu Prielomu. Je v něm pořád hodně sněhu a bavíme se, jestli má smysl pokračovat. Nechce se nám moc riskovat.

Za dalších 15-20 minut jsme zase všichni pohromadě. Čona s Alicí říkají, že dál se jim nechce, a vrací se zpátky. To je pro nás poslední hřebík. S Tomem se taky rozhodujeme radši to nehrotit a nepokračovat. Vrátíme se tedy společně stejnou cestou.



Protože teď máme hodně času, všichni jsme si našli své místečko a kocháme se výhledy na okolní štíty. Je to tady hodně, hodně hezké. U chaty trávím dohromady asi hodinu a půl.

Pak je na čase vydat se zpátky.

Na cestě dolů si dělám hezké fotky. Máme super čas, takže mám tempo o hodně volnější. Potkáváme už mraky lidí směrující nahoru (fakt doporučuji vyrážet co možná nejdřív ráno, jedině tak budete mít alespoň chvilku Tatry jenom pro sebe).



Není turista jako turista

Za hodinu a 20 minut jsem s Tomem zpátky na Hrebienku. Nacházíme si u kamenů stín a čekáme na zbylé 2 členy.

Konečně jsou tady. Čona už má toho plné kecky, kupuje lístek a do Smokovce si veze pozadí lanovkou. My 3 si to hezky došlapeme až do konce. Potkáváme se u spodní stanice a TEŽ vlakem za 1,5 € se vezeme na Štrbské pleso, kde máme přes booking sjednané ubytování na dnešní noc (jinak ty vlaky rychlostně nic moc… 16 km trasa ze Smokovce na Štrbské pleso za 45 min není žádné TŽV, ale aspoň se můžete dospat a i tady je to hezké).

SHB rocks!

Přicházíme k naší ubytovně. Když ji Čona a Alice vidí, bojí se, kam to lezem. Uznávám, zvenku to moc hezky nevypadá. Vevnitř je to ale úplná pohoda. Pokoje jsou velké a čisté, povlečení na postelích voňavé. Ve sprše na vás čeká šampon i sprchový gel. Za 24 € tady nic jiného neseženete. A to jste ještě ubytování pár kroků od samotného plesa.

Tohle je moje druhá návštěva této ubytovny a určitě se sem zase vrátíme. Popravdě, další výlet plánuji v září, a pokud bude volné místo, spát budeme zase tady.



Carpe diem

Konečně umytí, voňaví, učesaní a vyrážíme na večeři do blízké koliby. Přichází číšník a Čona spouští: kachní paštika jako předkrm, pak zelňačka, jako hlavní chod 180 g steak s pečeným bramborem. Prý to spláchne jednou desítkou a pak si dá malé kafíčko a něco dobrého k tomu.

Všichni zíráme a nenacházíme slova. Čona vysvětluje, že je potřeba si ten život užít. V Příbrami že by si k tomu dal ještě sedmičku vína. No co Vám budu říkat, prostě bohém!

Po večeři jsme zvládli ještě dvě piva a borovičku a v 9 jsem, jak každý výlet, mrtvý padl do postele a probral se až druhý den.


Mohlo by se Vám líbit

Přidat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

This website uses cookies to improve your experience. We'll assume you're ok with this, but you can opt-out if you wish. Accept Read More